Aktuality/BLOG


 

Páťák na "klasice", šesťák v Edisoně.


Jaké to je?

Přinášíme vám autentický rozhovor se žákem našeho šestého ročníku. Matěj k nám přestoupil v polovině minulého školního roku, kdy byl žákem páté třídy základní školy.

Rozhovor o rozdílech klasické a alternativní školy, o svobodě a jak s ní naložit, jak moc se může dítě změnit, když se učí "neklasicky"...

Užijte si čtení!

Autor: Lucie Samková


L: Matěji, ahoj, zdravím Tě. Jaký jsi měl dnes den?

M: Ahoj. Jo, docela dobrý.


L: Ty jsi v Edisoně od minulého roku, přestoupil jsi k nám v lednu... Jak Tě napadlo, že chceš do jiné školy?

M: No, protože jsem chtěl vyzkoušet něco nového a v mý bývalý škole to nebylo nejlepší se vztahy se spolužáky. Tak jsem chtěl zkusit něco nového, novou metodu učení a tak jsem tady.


L: To Tě napadlo samotného?

M: Začalo to zajímat tátu, ty alternativní školy. Mou sestru to napadlo kvůli šikaně, abych přestoupil na takovouhle "speciální" školu.


L: Takže jsi očekával, že tu nebude šikana?

M: Ano, čekal jsem, že to tu bude mírumilovnější a také je.


L: Odkud ses dozvěděl o Edisoně?

M: No, táta jí našel, já jsem se díval na video. Zajímalo mne, jak to tu fakt vypadá, jak to tu chodí.


L: Jaký byl Tvůj první den? Vzpomínáš na něj?

M: Jéžiš (smích)...no, tak samozřejmě to bylo vše nové. Žádný známky, žádný sezení v lavicích, žádný poznámky a tyhle věci... Byl jsem ze začátku hodně zmatenej a šokovanej. Nejvíc mne ovlivnila ta svoboda - nevěděl jsem, co dělat jako první, po jaké práci jít... Překvapilo, jak to tady chodí. Jak jiný jsou metody učení. Postupně jsem si zvyknul... Teď jsem nejvíc rád, že se nemusím stresovat kvůli známkám. I když já si na sebe stejně kladu vysoký nároky, musím být ve všem první, tak ve stresu jsem :-)


L: Co tu nejvíce oceňuješ?

M: Že tu jsou jiní lidé - učitelé, nebo teda průvodci, jsou moc fajn. Jsem rád, že si navzájem můžem tykat a že rozumí těm dětem. Je to úplně jiný vztah - jsou více otevření k těm dětem, každému se věnují, jsou hodnější. Mám pocit, že jsou sami sebou. A můžu si tu s nima vybudovat lepší vztah.


L: A jak se Ti tu učí?

M: V učení si myslím, že je těžká ta svoboda, že to některý děti nemusí zvládat. Já jsem měl předtím 4,5 roku každý den zadanou práci a tu jsem musel vyplnit, že jo. Na to jsem si během těch let do páté třídy strašně zvykl a pro mě - určit sám sobě práci, co budu dělat, je neskutečně těžký. Ale oceňuju to, že si můžu vybrat.


L: To je docela zajímavý postřeh... Máš pocit, že Tví spolužáci, kteří tu jsou déle, to mají stejně nebo podobně jako Ty se svobodou?

M: No to je otázka (smích)... podle mě to umí. Jak jsou v Edisoně od začátku, tak si zvyknou na ten systém. A když neznají klasickou základní školu, tak jim to přijde normální.


L: Jak Tě Edisona změnila?

M: No, hodně. Cítím, že tady jdu příkladem pro mladší děti a snažím se být lepší. Protože jak tu mám ve třídě mladší spolužáky, tak se snažím :-)

Taky tu mám lepší vztahy s ostatními, než jsem měl. Když je nějaký konflikt, tak se snažím být asertivní, jako jsem byl na základce (pozn. předchozí zákl.škole) a moc se nezapojuju, ale obecně tu s dětma líp vycházím.


L: A není tu na Tebe málo nějakého řádu nebo pravidel?

M: Ne, to není. Jak jsme na začátku září s dětma vymýšleli pravidla, tak pro mne všechna jsou samozřejmostí a nemám žádná jiná. Vlastně to nastavení tady je pro mne samozřejmost, takže jsem s tím v pohodě.


L: Co jsi říkal na slovní hodnocení na konci roku? Nechybí Ti známky?


M: Jo, to mi vyhovuje. Když mi to někdo rozepíše, v čem je plus a kde mínus, tak se v tom líp orientuju. Když jsem předtím dostal čtyřku, tak jsem věděl, že to je blbý, ale úplně jsem nevěděl, co mám zlepšit. Tady to vím líp. Známky mi fakt nechybí.


L: A je něco, co Ti z bývalé školy chybí?


M: Jo, občas sezení v lavicích. (úsměv) Jsem si na to zvykl a jak tu sedíme třeba ráno na kruhu na koberci, tak mne bolí záda. Takže já bych radši seděl jen v lavici.

A kamarádi, co mám z bývalé školy, tak se třeba ptaj: Jakej máte rozvrh? A já se vlastně směju, protože tu žádný extra nemám. Občas s tím bojuju, že nemám přesně napsané co a jak dělat, protože na věci zapomínám, ale pracuju na tom. Je fajn, že vím, kdy mám angličtinu nebo tak, ale chybí mi ty přesně zadaný úkoly. Ta svoboda je pro mně prostě nový téma.


L: Tomu rozumím, svoboda je někdy těžká uchopit. Moc Ti děkuju za rozhovor, Matěji, a ať se Ti daří.
M: Jo, já taky díky. Ahoj.